
Pracovně jsem měla v minulosti několikrát nakročeno k vyhoření. Často jsem byla unavená a vystresovaná, přebírala jsem zodpovědnosti ostatních, které mi vůbec nepříslušely. Ze strachu, hlavně abych nevypadala hloupá, líná, nebo neschopná. Osobní život taky nestál za moc.
„Byla jsem nešťastná, často ukřivděná a naštvaná na sebe i všechny okolo, že žijí to, co pro mě byl jenom nedostižný sen. Byla jsem bez energie a chuti do života, který pro mě představoval hlavně dřinu, těžkosti a jen občas nějakou radost. Nechápala jsem, proč za svoji snahu a píli v životě dostávám zpátky tak žalostně málo.“
Všechno, co nás v životě obklopuje (práce, lidé, rodina), je odraz našeho vnitřního nastavení. Jaké vnitřní nastavení máme (ať už vědomé, ale častěji nevědomé), tak žijeme. Takže ať už se nám dějí hezké nebo nehezké věci, jsme za to zodpovědní.
Možná si teď říkáš, té se to mluví. Možná si říkáš, co ta o tom ví. Ano, teď už se mi to mluví, ale byla jsem tam taky. Ano, vím o tom dost, protože jsem to dlouhé roky žila. Makala, i přes to toho moc neměla, litovala se, záviděla. A díky Bohu už tohle žít nemusím a ani Ty nemusíš!
Ale bylo potřeba změnit nezdravý způsob uvažování – např. „To nejde, stejně to nevyjde, mám smůlu, nemá cenu se snažit, ostatní jsou na tom lépe, mají lepší podmínky…“ a spoustu dalších myšlenkových vzorců, které mi nesloužily. Nebylo to zadarmo a byla to práce. Ale stálo to za to a žiju život, který si opravdu sama tvořím. A Ty můžeš taky!

Chceš, ale nevíš, jak a kde začít? Řešení je jednoduché. Vyhledej aspoň na začátek pomoc, která funguje. Zbytek už se naučíš cestou. Pokud budeš chtít, můžu jít menší nebo větší kus té cesty s Tebou.
Více o mě a mém příběhu se dočteš zde:

Stojím si za tím, že všichni můžeme žít tak, jak chceme. A opravdu šťastní sami za sebe budeme až tehdy, když na tuhle cestu vykročíme.